Causa Král — není vítězů, jenom poražených
Král Richard IXC je degenerovaný výplod monarchie, který není schopen vrátit svému lidu investice do něj vložené. Socialistická tělovýchova mu umožnila vyrůst v hráče evropského formátu, a on teď ve své feudální zvrhlosti odmítá zúročit důvěru v něj vloženou…
Král Richard IXC je bůh, král slunce, sluníčko naše jasné, báťuška car. Co řekne, je svaté a papež Jan Pavel II. by mu měl nasadit kolem hlavy svatozář za utrpení, kterými prošel…
Lump, nebo oběť? Ďábel, či anděl? Dvě skupiny se střetly ve svaté válce o postavení vedoucího muže kanadského bodování extraligy ve společnosti. Co provedl? Podle jedněch tu nejstrašnější věc pod sluncem, podle druhých jen využil svého práva výběru. Odmítl reprezentaci. Už potřetí v řadě. Výmluvy? Pravda? Uražená ješitnost? Nic a všechno dohromady. Richard Král už do reprezentace několikrát nakoukl a nechybělo mnoho a byl by hrál na mistrovství světa ’98. Jenomže dlouhodobě zraněný loket, kvůli kterému tehdy sehrál jen jediné finálové utkání se Vsetínem, mu postavil do cesty veliké STOP. Mohl na mistrovství jet, ale profesionální hrdost mu nedala a raději zvolil pořádné doléčení před možným slabším výkonem na mezinárodní scéně…
Dlouhou dobu usiloval o start v reprezentaci. Občas do ní naskočil, ale až na jednu výjimku s ním trenéři na mistrovství světa nepočítali. Vrcholem všeho bylo prohlášení, že se Král do koncepce reprezentace nehodí. Kdo by se neurazil…
Přitom se nedá říct, že by měl Richard Král k reprezentaci České republiky nějakou averzi nebo že mu jde jenom o peníze. Nesmysl. Ne každý ví, že je mistrem a vicemistrem světa. V hokejbalu. Tedy ve sportu, který o peníze nezavadí, ani když ho zavřou do trezoru České národní banky. Ve sportu, který je zatím jen vylepšením letní přípravy hokejistů…
Kdo jsi bez viny, hoď kamenem — stojí v Bibli. Fanoušci se rozčilují, nadávají, zatracují. Na vině je jak vedení reprezentace, tak Richard Král. Trenéři mohou za výroky typu: „Nám se nehodí.“ Richard Král má svůj podíl na aféře kvůli způsobu svých omluv. Místo aby řekl: „Pánové, promiňte, ale já reprezentovat nechci!“ — čímž by bylo vše vyřízeno, vzkazuje po prezidentovi klubu, že nemá čas zajít k fotografovi, aby si udělal fotky na víza. Poněkud nešťastné řešení…
V současnosti vše nasvědčuje tomu, že je pro něj cesta k reprezentačnímu dresu stejně vzdálená jako vylodění guatemalských jednotek na Proximě Centauri. Mnoho východisek nezbývá. Buďto odchovanec pardubického hokeje jasně prohlásí, že už nechce reprezentační dres ani vidět, popřípadě že už nechce ani vidět Josefa Augustu, čímž by se „aféra Král“ vyřešila jednou provždy (či do odvolání trenéra národního mužstva), nebo dá najevo, že reprezentovat chce, a pak bude puk na straně hokejového svazu. První varianta je špatná. Dobrých hráčů není nikdy dostatek a při současném odlivu hráčů do NHL jich pro reprezentaci zbývá ještě míň. Vedoucí hráč kanadského bodování extraligy by při současné střelecké mizérii reprezentaci určitě prospěl. Nechuť odpovídat na podobné otázky třineckému hráči v očích veřejnosti jen přitěžuje. První krok je nyní asi na něm…
Darek Štalmach (benik@seznam.cz) - 11.12.2000